FRENŠTÁT POD RADHOŠTĚM, 30. září 2026

Devadesát pět let jezdeckého sportu ve Frenštátě pod Radhoštěm připomene v sobotu 3. října Den otevřených dveří TJ Slovan. Jezdecký areál Na Nivách se od 9 do 16 hodin otevře veřejnosti. Návštěvníci uvidí zblízka, jak probíhá trénink parkuru, drezury i voltiže, projdou si stáje s komentářem a děti se mohou svézt na koních. Součástí programu budou také ukázky jezdeckého sportu a jízdy bryčkou. Pořadatelé připravují soutěže pro děti, výstavu obrázků a slavnostní vyhlášení výtvarné soutěže i občerstvení včetně kotlíkového guláše.

TJ Slovan Frenštát p. R. letos připomíná 95 let od vzniku organizovaného jezdeckého sportu ve Frenštátě pod Radhoštěm. Oddíl dnes sdružuje více než padesát aktivních členů, ve stáji má kolem dvaceti koní a věnuje se parkuru, drezuře, všestrannosti a voltiži. Vedle začátečníků v něm působí závodníci, kteří reprezentují Frenštát na krajských, celostátních i mezinárodních soutěžích.

„Chceme výročí oslavit hlavně s lidmi. Za těch pětadevadesát let se na jízdárně vystřídalo několik generací jezdců, trenérů, koní i lidí, kteří oddílu věnovali obrovské množství práce. Den otevřených dveří proto nechceme pojmout jen jako připomínku historie. Chceme ukázat, že areál žije i dnes, že sem chodí děti, závodníci i lidé, kteří prostě mají rádi koně, a že chceme, aby tomu tak bylo i za dalších mnoho let,“ říká předsedkyně TJ Slovan Frenštát pod Radhoštěm Irena Mičulková.

Členové oddílu návštěvníkům předvedou, jak koně a jezdci skutečně trénují a co jednotlivé disciplíny vyžadují. Při parkurové ukázce se diváci seznámí s různými typy překážek. Uvidí například kolmý skok, oxer nebo triplebar a zjistí, v čem se od sebe liší a jak se k nim musí jezdec s koněm připravit. Ukázka přiblíží i běžný skokový trénink od zahajovacího opracování koně přes jednotlivé skoky až po spojování překážek do parkurové řady.

Také drezúrní ukázku doplní komentář, aby i člověk, který se v jezdectví neorientuje, mohl sledovat, co právě dvojice v improvizovaném závodním obdélníku předvádí. V drezuře je zásadní přesná komunikaci mezi jezdcem a koněm, dobře rozložená rovnováha koně, jeho poslušnost a správném provedení jednotlivých cviků.

Zcela jiný pohled na práci s koněm nabídne voltiž. Návštěvníci uvidí, jak probíhá její trénink a jak se cvičenci připravují nejprve bez koně, třeba na barelu, a následně přímo na koňském hřbetě. Voltiž spojuje gymnastiku, rovnováhu, sílu a koordinaci a práci s koněm, kterého vede lonžer. Jeden dobře připravený voltižní kůň může pracovat s více dětmi, což tuto disciplínu otevírá i rodinám, které nemají vlastního koně. Právě frenštátská voltiž má za sebou mimořádně úspěšnou sezonu. V létě se Viktorie Svobodová vrátila s oddílem na mistrovství Evropy a při zářijovém mistrovství České republiky ve Frenštátě získaly domácí závodnice šest medailí.

Netradiční setkání s koňmi nabídne host Jan Hlávka z Lichnova a jeho tažní, slezští norici. Jan Hlávka se práci s koňmi věnuje přibližně patnáct let. Dnes má tři koně, dva zkušené a jednu mladou kobylku, která se teprve zaučuje. Koně využívá hlavně při práci v lese, zejména v mladých porostech a na místech, kam se těžká technika nedostane. Příprava takového pracovního koně trvá několik let. Mladí tažní koně se postupně učí práci v zápřahu, přibližně ve třech letech absolvují výkonnostní zkoušky, při nichž musí zvládnout například jízdu ve voze, průjezd mezi brankami, tah břemene a poslušnost. Při zkouškách mladí koně tahají v saních zátěž kolem 400 kilogramů.

„S koňmi pracuji asi patnáct let. Naučil mě to táta a před ním s nimi pracoval děda. Je to práce, při které si musí věřit kůň i člověk a oba musí dobře vědět, co mají dělat. Na Slovanu ale tentokrát nebudeme pracovat. Přivezu bryčku a budeme vozit návštěvníky,“ říká Jan Hlávka.

Návštěvníci se v areálu dostanou také tam, kam při běžné návštěvě většinou nechodí. Komentované prohlídky stájí představí každodenní péči o koně, jejich ustájení i zázemí jezdeckého areálu.

Součástí oslav je výtvarná soutěž pro děti, do které se zapojily školy z celého Frenštátska. Z přihlášených prací vznikne během Dne otevřených dveří výstava a nejlepší autoři si přímo při výročních oslavách převezmou ceny. Pořadatelé vypsali tři věkové kategorie. Děti do deseti let tvořily na téma „Kůň očima dítěte“, soutěžící od 11 do 15 let zpracovávali téma „Kůň a člověk“ a mladí lidé od 16 do 18 let téma „Kůň a jezdec“ s možností zachytit libovolnou jezdeckou disciplínu. Prvních pět umístěných v každé ze tří kategorií získá diplom, stužku, věcné ceny, ale hlavně poukaz na aktivity s koňmi, aby si práci s nimi mohlo samo vyzkoušet a třeba najít cestu do stájí natrvalo.

Devadesát pět let historie

Kořeny dnešního oddílu sahají do roku 1931. Dobové materiály zachycují vznik jezdeckého odboru TJ Sokol Frenštát pod Radhoštěm. Na členské schůzi v dubnu 1931 zvolili členové vedení nového odboru a krátce poté začali na Střelnici budovat jízdárnu. Už v červnu byla hotová a členové zde začali pravidelně jezdit.

Za devět a půl desetiletí prošel frenštátský jezdecký sport řadou organizačních i generačních proměn. Základ ale zůstal stejný: práce s koňmi, sportovní příprava a předávání zkušeností dalším jezdcům. Na tuto tradici dnes navazuje TJ Slovan, který patří mezi nejstarší sportovní oddíly v regionu. Oddíl dnes rozvíjí parkur, drezuru, všestrannost a voltiž a jeho fungování stojí také na práci trenérů, rodičů, členů a dobrovolníků.

Výraznou součástí novodobé historie se stala voltiž. První doložené veřejné vystoupení frenštátských voltižérů pochází z roku 1977, v roce 1980 se oddíl představil na mistrovství Československa a od začátku 90. let vysílal závodníky na evropské i světové šampionáty. Na tuto tradici navazuje současná generace.

„Historie pro nás není něco, co patří jen do kroniky. Je na nás, co z ní dokážeme přenést dál. Chceme mít v oddíle kvalitní sport, ale stejně důležité je, aby děti měly možnost ke koním přijít, naučily se o ně starat a pochopily, že jezdecký sport není jen čas strávený v sedle. Za každým závodem jsou hodiny práce ve stáji, tréninky, péče o koně a spousta dobrovolnické práce,“ doplňuje Irena Mičulková.